a moje vize

nawrath_hlava

Kde jsem se učil 

2012 - 2020    Výcvik v procesově orientované práci; Institut procesově orientované práce 
2011 - 2011      Facilitace skupinových procesů; roční výcvik; Institut procesově orientované práce 
2002 - 2003    Metody komunitního rozvoje; Nadace Partnerství
2000 - 2002    Facilitace a konzultace v kontextu místního rozvoje; Partners fo Democratic Change Slovakia 
1999 - 2010     Péče o duši; sebezkušenostní semináře, Vladimír Dvořáček; 
1987 - 1992     Biochemie; Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity

Kdo mě inspiruje

Mou současnou největší vášní je psychologie Carla Gustava Junga, respektive procesově orientovaný přístup jednoho z jeho pokračovatelů Arnolda Mindella. Zejména jeho princip hluboké demokracie uplatňovaný ve formě tzv. worldworku. Inspiraci hledám také v řadě knih moudrého pečovatele o duši Thomase Moora a jeho učitele Jamese Hillmana.

Něco o mně a mých nejbližších

Narodil jsem se jako Střelec, 4.prosince osudného roku 1968 v Bruntále. Vyřádím se zejména s kytarou, klavírem nebo bubny. Ticho a energii hledám v knihách a lese. Jsem závislý na filmech Woodyho Allena a ulítávám, když spustí Nick Cave. Bydlím v Kuřimi se ženou Janou, syny Kryštofem a Matoušem a dcerou Agátou.

Pro koho pracuji

V současnosti pracuji zejména jako facilitátor pro velká města (Brno, Praha, Olomouc aj.), obce, neziskové organizace (Nadace PartnerstvíNadace Via), vzdělávací instituce (Edutica) ap.

Jako terapeut se věnuji jednotlivcům, párům i skupinám.

Rád píšu básně a úvahy na různá témata. Přečíst si je můžete zde, některé poslechnout na stanici Vltava.

Aby toho nebylo málo

Angažuji se také ve veřejném životě. Jako zastupitel mám zkušenosti ze Zastupitelstva města Brna (2002-2005) a Zastupitelstva města Kuřimi (2006-2010).

sasek

Moje vize

Procházíme obrovskou změnou na všech úrovních našeho života. Stávající politický a ekonomický systém naráží na limity své životaschopnosti. Od základů se mění celá naše kultura, systém vzdělávání, zdravotnictví a náš vztah k tomu nejbližšímu, co nás obklopuje a dává nám příležitost zde být – naší Zemi.

Dosah této změny si ještě neumíme představit. Bude zasahovat do toho, jak chápeme svůj život, svou profesi, svou rodinu i komunitu. Bude zasahovat do toho, čemu říkáme víra nebo světový názor. Tato změna skutečně otřese základy nás samotných.

Ve vší pokoře i odvaze chci být u toho. Chci být průvodcem těchto změn tak, jak nejlépe umím. Chci pomáhat nám všem tyto změny prožívat více vědoměji, protože to je možná to jediné, co máme skutečně ve svých rukou.

Své příjmení jsem časem začal chápat jako poslání. Vracet se ve facilitaci i terapii k tomu podstatnému – k cíli.
VRACET SE SMĚREM K CÍLI.

Na jedné straně je na mně abych cosi odhalil, cosi, co odhalit nepřísluší nikomu jinému, než právě mně, má-li moje existence nějaký smysl.

Paul Ricoeur

Přečtěte si na mém blogu

Tělo imaginace jako nejzazší živé

Vztah k imaginaci, mocnosti světa a vesmíru, kterou nemůžeme ovládnout a znásilnit, je něco, o co pečovat můžeme, a to dnes a denně. Můžeme dávat a tajemně dostávat zpět. A přestože je výsledek nejistý a jeho podoba nepředvídatelná, přátelství s neznámým, tajemným a propastným je nakonec možná tím jediným vztahem, který přetrvá věky.

Proud pouti, proud mysli.

Jaké paralely se mísí v putování krajinou a historii myšlení? Jak se k putování může stavět rozum, cit, vnímání a intuice? A na jaké křižovatce se ocitl dnešní poutník světa?