Blog

Čtvrtstoletí participace v ČR

participace

Myslím, že pro náš život v současnosti je naprosto nezbytné mít společenství tam, kde skutečně žijeme. Jistě, můžeme mít drahé přátele, kteří žijí na Barmě nebo v Brazílii. Ale stačí to? Na zachování světa? Určitě ne. Myslím, že na udržování světa je potřeba pravidelně sloužit jinému typu lokálního společenství.  A to je velmi nepříjemná, těžká věc, skoro nesnesitelná, když si člověk uvědomí, kolik by toho měl udělat – ne pro starého přítele někde daleko, ale pro lidi odvedle. (Mírně upraveno dle Jamese Hillmana).

Slovo participace u nás stále ještě není zdomácnělý pojem. Přesto se dá s jistou mírou zjednodušení říci, že slavíme čtvrtstoletí jeho používání. Můžeme pod něj schovat řadu jiných termínů (zapojování veřejnosti, komunitní plánování apod.), ale smysl je stále týž: Dávat lidem menší či větší podíl na rozhodování ve věcech národní, krajské a zejména pak místní politiky.

S jistou dávkou nadsázky bych parafrázoval k charakteristice současné situace název nedávno v českém jazyce vydané knihy amerického psychologa Jamese Hillmana (Máme za sebou 100 let psychoterapie a svět je čím dál horší) a podtitul mého příspěvku by tak mohl znít: „Máme za sebou čtvrtstoletí participace a česká politika je na tom stále hůř.“ Samozřejmě nelze kvalitu naší demokracie poměřovat jenom tím, jak se daří rozhodovat za účasti veřejnosti. Jistým indikátorem to však být může.